Udržitelný nerůst. Nový zastřešující koncept v environmentální argumentaci?

Eva FraňkováNaďa Johanisová

stať zveřejněná v časopise Sociální studia, 1/2013 (ročník 10) http://socstudia.fss.muni.cz

Přes dvacet let trvající dominance pojmu udržitelného rozvoje v environmentální argumentaci vedla podle mnoha autorů k devalvaci jeho významového obsahu a ztrátě jeho schopnosti motivovat potřebnou změnu chování na úrovni jednotlivců i celé společnosti. O oživení radikálního étosu se pokouší koncept udržitelného nerůstu (sustainable degrowth), který získává váhu v rámci eko-sociálního hnutí i akademické debaty v posledním desetiletí.
Celý příspěvek

Reklamy

Analýza fenoménu ropného zlomu prostřednictvím různých metod

Hlavním hostem semináře otevřený prostor „Růst či nerůst“ byl ekologický ekonom Christian Kerschner, výzkumník z  Universidad Autonoma de Barcelona, který se zabývá ropným zlomem, ekonomikou ustáleného stavu (steady state economics), konceptem udržitelného nerůstu (degrowth) a přístupy k technologiím. Christian Kerschner nedávno obhájil svoji disertační práci nazvanou A Multimethod Analysis of the Phenomenon of Peak-Oil, kterou si zde můžete stáhnout (4,6 MB, 450 stran).multimethod_analysis_peak_oil

Udržitelný nerůst – definice, argumenty, otevřené otázky

Eva Fraňková, Glopolis, 2012

Naše ekonomiky jsou založeny na filozofii růstu, která čelí kritice pro nárůst spotřeby a zároveň omezené zásoby nerostných surovin, jejichž nedostatek bude růst časem limitovat. Zhruba od roku 2000 se zejména ve Francii, Itálii, Španělsku a dalších zemích formuje snaha o hledání jiných scénářů fungování ekonomiky a společnosti, které by na nekonečném ekonomickém růstu nebyly závislé. Začalo se tak rozvíjet hnutí udržitelného nerůstu (sustainable degrowth). Nerůst lze stručně definovat jako „sociálně spravedlivé postupné snižování produkce a spotřeby, které zvyšuje lidskou spokojenost a zlepšuje ekologické podmínky na lokální i globální úrovni, v krátkodobém i dlouhodobém horizontu.“

Udržitelný nerůst – definice, argumenty, otevřené otázky (PDF, 213 KB) ke stažení.

Jan Keller: Konec růstu a rozklad levice

Slavomír Durkaj: Vo výstavbe (2012), k vidění na výstavě StartPoint: Prize for Emerging Artists v pražském Doxu do 8. října 2012.

Slavomír Durkaj: Vo výstavbe (2012), k vidění na výstavě StartPoint: Prize for Emerging Artists v pražském Doxu do 8. října 2012.

Kritika ekonomického růstu, jeho neudržitelnosti a jeho škodlivých dopadů na přírodu patří od přelomu šedesátých a sedmdesátých let 20. století k hlavním tématům ekologicky inspirovaných myslitelů. Tato kritika ukazuje hlubokou iracionalitu ekonomického systému, který si namlouvá, že v omezeném prostředí je možno růst neomezeně. Na tomto zjevném nesmyslu je vystavěna celá konstrukce standardního ekonomického myšlení. Kritika růstu však vyjevuje také nemalou míru čirého idealismu, ba přímo naivity těch, kdo proti růstu brojí. Jako kdyby si neuvědomovali, co všechno je s expanzí ekonomiky spojeno a k čemu všemu by její přerušení vedlo.

Celý příspěvek

Jak to vidí Jan Keller – O knize „Malé pojednání o poklidném nerůstu“

Hovořili jsme o knize „Malé pojednání o poklidném nerůstu“. Co při jejím čtení zaujalo sociologa a publicistu Jana Kellera? Probírali jsme ekologii, zájmy různých skupin společnosti a také masovou spotřební kulturu.

Celý příspěvek

Semináře zelených ekonomických alternativ

Dovolujeme si Vás pozvat na dva semináře s názvem „Indikátory trvalé udržitelnosti a cesty k ekonomice ustáleného stavu“ a „Otevřený prostor 2013 – Růst či nerůst?“, jež na konci ledna pořádá na Sluňákově u Olomouce o.s. Trast pro ekonomiku a společnost. Oba semináře, jež na sebe volně navazují, jsou určeny všem zájemcům a zájemkyním, kteří by rádi společně diskutovali nad problematikou ekonomického růstu a jeho alternativ – a to nejen z hlediska ekonomického, ale také v souvislostech sociálních a environmentálních.

1. Jednodenní diskusní seminář se Saamahem Abdallahem, pracovníkem britského think tanku New Economics Foundation (NEF), na téma:

 Indikátory trvalé udržitelnosti a cesty k ekonomice ustáleného stavu

KDY: Seminář proběhne ve středu 30. ledna 2013 (tlumočení zajištěno)

KDE: Sluňákov – Centrum ekologických aktivit města Olomouc, Horka nad Moravou

Saamah Abdallah pracuje v NEF od roku 2006 a zabývá se otázkami spjatými s ekonomickým růstem a jeho udržitelnými alternativami a indikátory trvalé udržitelnosti a společenského pokroku. Spolupodílel se na vzniku publikace NEF „The Great Transition“, která navrhuje konkrétní kroky k přechodu na nerůstovou ekonomiku.

2. Seminář ve formátu otevřený prostor (open space):

 Otevřený prostor 2013 – Růst či nerůst?

Tématem budou alternativy ekonomického růstu a hostem ekologický ekonom Christian Kerschner, výzkumník z  Universidad Autonoma de Barcelona, kde se zabývá ropným zlomem, ekonomikou ustáleného stavu (steady state economics) a konceptem udržitelného nerůstu (degrowth) a přístupy k technologiím.

Co je „udržitelný nerůst“ či ekonomika ustáleného stavu a kdo, kdy a jak o něj usiluje? Je či není růst nutný pro prosperitu a je či není jeho jedinou alternativou krach ekonomiky? Jaké jsou hlavní důvody, proč se udržitelným nerůstem ve vší vážnosti zabývat? Existují funkční makroekonomické modely udržitelného nerůstu či případy fungujících nerůstových ekonomik? Jak se nerůstové paradigma vyrovnává s problémem zaměstnanosti?

KDY: 30. ledna (večer) – 3. února (ráno) 2013 (tlumočení zajištěno)

KDE: Sluňákov – Centrum ekologických aktivit města Olomouc

Oba semináře jsou placené a s omezeným počtem účastníků, cena zahrnuje náklady na ubytování, stravné, pronájem prostor a částečně lektorné.

Seminář „Indikátory trvalé udržitelnosti a cesty k ekonomice ustáleného stavu“ organizuje Trast pro ekonomiku a společnost (TES, Brno) ve spolupráci s Katedrou environmentálních studií FSS MU a Centrem pro otázky životního prostředí Karlovy univerzity. Seminář „Otevřený prostor: Růst či nerůst?“ organizuje TES ve spolupráci s Ekumenickou akademií Praha, Katedrou environmentálních studií FSS MU a Centrem pro otázky životního prostředí Karlovy univerzity. Seminář podpořily Ostrovní-Elektrárny.cz. Organizaci semináře garantují Naďa Johanisová a Stanislav Kutáček.

Podrobný program a přihlášky na stránkách Trastu pro ekonomiku a společnost: www.thinktank.cz, případně u Nikoly Fouskové, u níž je možné se zároveň registrovat: openspace@thinktank.cz, tel: 603 863 351.

Možná stačí zpomalit – 3. mezinárodní konference o nerůstu

Naďa Johanisová

Hnutí „degrowth“ či „decroissance“, které se zrodilo zhruba před deseti lety ve Francii a jehož třetí mezinárodní konference se uskutečnila v druhé polovině září v Benátkách, se pomalu, ale jistě zabydluje po celém světě. To však neznamená, že se dokázalo zcela oprostit od nekonkrétní řeči, jež teprve hledá jistotu názoru.

Omšelé bílé, jakoby krajkové paláce, kostely zrcadlící se v zelené vodě, elegantní černě lakované gondoly, trochu sen a trochu závrať. Žmoulám v ruce mapu a trochu nervózně se prodírám davy turistů. Je 19. září a za chvilku má kdesi v útrobách tohoto zvláštního města začít již třetí pětidenní konference o „nerůstu pro ekologickou udržitelnost a sociální spravedlnost“.

Lokalizace je nerůst

Najednou spatřím na zdi ručně nakreslený papír s obrázkem veselého šneka a šipkou – a mám vyhráno. Za chvíli už sedím ve starobylém secesním divadle a skrze sluchátka naslouchám projevům benátského primátora a vzápětí rektora zdejší vysoké školy, kteří vítají sedm set osmdesát účastníků z téměř padesáti zemí světa. Mikrofon pak předají autorce knihy Dávné budoucnosti (Ancient Futures: Learning from Ladakh, 1991; česky 1996), Heleně Norberg-Hodgeové. Tato paní, která dlouho žila v indickém Ladakhu, už řadu let píše a přednáší o negativním dopadu globalizace nejen na tradiční kultury. Její řešení? Proti ekonomické globalizaci staví ekonomickou lokalizaci: snahu propojit místní producenty s místními spotřebiteli a znovu oživit koloběhy, které lidi propojují navzájem i s místem, v kterém žijí. V závěru optimisticky hovoří o tom, že v Británii je již sedm tisíc farmářských trhů. „Musíme se přesunout od konceptu ideálního růstu, který vede ke vzniku stále větších firem se stále méně pracovními místy, k růstu skutečnému a smysluplnému: k rozvoji malých firem a rodinných farem,“ končí svůj projev a dodává: „Lokalizace a nerůst, to je vlastně totéž.“

Mikrofonu se chápe zakladatel mezinárodní sítě Transition Towns (Města přechodu): Rob Hopkins je mladý muž z anglického městečka Totnes, kde to před sedmi lety propuklo. Co? Iniciativy usilující o snížení energetické spotřeby a „resilienci“ – odolnost tváří v tvář očekávaným energetickým krizím. Jak to dělají? Tak například: pár lidí se dá dohromady a postupně si společně tepelně zaizolují své domovy. Existují ale i větší akce, třeba ve městě Bristol, které nedávno spustilo vlastní měnu s cílem podpořit místní podnikatele a posílit místní finanční toky. Hopkins tvrdí, že „stejní politici, kteří ohrožují přírodu, ohrožují i naši zaměstnanost a naše penze“, a radí: „Musíme si začít vyprávět nové příběhy.“ I on se domnívá, že města přechodu a nerůst je totéž.

Ženy, pračky, svoboda

Poslední přednášející je Serge Latouche. Charismatický prošedivělý muž, kulturní antropolog, kolem něhož se hned na začátku utvořil hrozen novinářů. Je zřejmě nejznámějším propagátorem nerůstu; jedna z jeho knížek, Malé pojednání o poklidném nerůstu (Petit traité de la décroissance sereine, 2007), vyšla letos i u nás. V dalších dnech bude jistou feministickou ekonomkou veřejně osočen, nejspíš nespravedlivě, že v rámci horování pro nerůst nepřeje ženám pračky, a tím jim bere svobodu. Teď však Latouche hovoří italsky a mně stávkují sluchátka. Zabořím se tedy hlouběji do pohodlného křesla a přemýšlím o tom, co to tedy vlastně je, ten nerůst…

Druhý den vplouvám naplno do pulsujícího života konference, která se teď odehrává v učebnách a na zahradě univerzity Iuav na březích hlavního kanálu. V poledne se venku objeví desítky stolů a dva stany se promění ve výdejny jídla, vařeného z místních biosurovin. Měli jsme si z domova dovézt talíř, příbor a hrnek, já je ale nemám, a tak platím euro a dostávám vše, navíc s ubrouskem i s úsměvem. Všude okolo se rojí mladí studenti, aktivisté, badatelé, včetně stovky dobrovolníků, kteří konferenci pomáhali organizovat. Téměř čtyřiceti procentům účastníků není ještě třicet let. Někteří diskutují, jiní si dávají po obědě siestu na dekách, rovněž dodaných organizátory. Záhy propadám kouzlu konference i italské bezprostřednosti. Co na tom, že mi zapomněli dát do papírové konferenční tašky plánek, co na tom, že křest knih se konal v italštině, ač měl být anglicky, co na tom, že nikdo neví, kde je Aula 3…

Hledám svůj workshop. Je velmi daleko, opět bloudím, a když už si zoufám, cestu mi ukáže zmrzlinář. Ve zšeřelém prostoru bývalého přístavního skladiště vymýšlí dvacítka mladých lidí z celého světa mezinárodní nerůstovou síť. Dohodnou se na společné stránce na Wikipedii, ba i na on-line časopisu, ale nakonec se rozhodnou oficiální mezinárodní síť nerozjíždět – cítí, že jim k tomu chybí legitimita. „Musíme lidem vysvětlit, že nerůst neznamená negativní růst. Je to pozitivní koncept, nemusíme se ho bát…“ říká v diskusi zapáleně mladá Francouzka.

Co je nerůst?

V přednášce o pár dní později se aktivista a badatel François Schneider pokusil nerůst definovat: „Je to široký pojem, naštěstí příliš široký, než aby se mohl stát ideologií,“ uvedl. „Růst se snaží pořád posunovat hranice. Stále zmnožuje naše potřeby. Nerůst, to je kolektivní demokratické rozhodnutí, že budeme méně konzumovat a více žít. Je to pochopení situace: zdroje docházejí, musíme se přizpůsobit. Je to také snaha o skutečnou demokracii: zkusme vytvořit instituce, které by byly skutečně dílem nás, občanů.“

Zní to krásně, ale stále ještě příliš obecně. Nořím se do benátských uliček a zvolna se procházím podél zapadlého kanálu. Nejsou tu turisté. V restauraci sedí spousta lidí, povídají si a smějí se. S jídlem se tu nespěchá. Nejdřív si dáte předkrm, pak primo piatto, pak secondo piatto… a na stole nesmí chybět karafa s vínem. Kupodivu tu lidé nejsou ani tlustí. Možná je to tím, že tu nejsou žádná auta. Nebo všemi těmi mosty se schůdky. Skoro nikde jsem tu neviděla stánky s fast food. Vlastně právě tady, v Itálii, se zrodilo hnutí „slow food“, které má ve znaku šneka. Možná prostě stačí trochu zpomalit…

Autorka přednáší ekologickou ekonomii na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně a je zakládající členkou Trastu pro ekonomiku a společnost.

Vyšlo v týdeníku A2.