Analýza fenoménu ropného zlomu prostřednictvím různých metod

Hlavním hostem semináře otevřený prostor „Růst či nerůst“ byl ekologický ekonom Christian Kerschner, výzkumník z  Universidad Autonoma de Barcelona, který se zabývá ropným zlomem, ekonomikou ustáleného stavu (steady state economics), konceptem udržitelného nerůstu (degrowth) a přístupy k technologiím. Christian Kerschner nedávno obhájil svoji disertační práci nazvanou A Multimethod Analysis of the Phenomenon of Peak-Oil, kterou si zde můžete stáhnout (4,6 MB, 450 stran).multimethod_analysis_peak_oil

Udržitelný nerůst – definice, argumenty, otevřené otázky

Eva Fraňková, Glopolis, 2012

Naše ekonomiky jsou založeny na filozofii růstu, která čelí kritice pro nárůst spotřeby a zároveň omezené zásoby nerostných surovin, jejichž nedostatek bude růst časem limitovat. Zhruba od roku 2000 se zejména ve Francii, Itálii, Španělsku a dalších zemích formuje snaha o hledání jiných scénářů fungování ekonomiky a společnosti, které by na nekonečném ekonomickém růstu nebyly závislé. Začalo se tak rozvíjet hnutí udržitelného nerůstu (sustainable degrowth). Nerůst lze stručně definovat jako „sociálně spravedlivé postupné snižování produkce a spotřeby, které zvyšuje lidskou spokojenost a zlepšuje ekologické podmínky na lokální i globální úrovni, v krátkodobém i dlouhodobém horizontu.“

Udržitelný nerůst – definice, argumenty, otevřené otázky (PDF, 213 KB) ke stažení.

Jak to vidí Jan Keller – O knize „Malé pojednání o poklidném nerůstu“

Hovořili jsme o knize „Malé pojednání o poklidném nerůstu“. Co při jejím čtení zaujalo sociologa a publicistu Jana Kellera? Probírali jsme ekologii, zájmy různých skupin společnosti a také masovou spotřební kulturu.

Celý příspěvek

Ekonomický růst a jeho environmentální a sociální souvislosti

Naďa Johanisová, Eva Fraňková, č. Geografické rozhledy

Zatímco ekonomové, politici a novináři mnohdy chápou ekonomický růst jako jednoznačně pozitivní, sílí zároveň proud, který jej zpochybňuje jako žádoucí cíl směřování společnosti. Z růstového směřování však není snadné bez problémů vystoupit. Získávání zdrojů pro další výrobu a spotřebu má přitom stále znepokojivější dopady v environmentální i sociální oblasti. Cílem článku je shrnout hlavní přínosy a problémy ekonomického růstu a poskytnout tak podklady pro kritickou diskusi o ekonomickém růstu ve výuce.

Co je ekonomický růst? Ačkoliv se jedná o jedno z nejskloňovanějších slov dneška, řada lidí neví, co pojem ekonomický růst znamená. Běžně bývá ekonomický růst definován jako meziroční nárůst velikosti ukazatele hrubý domácí produkt (HDP), který měří finální (tj. bez meziproduktů) celkovou finanční hodnotu vyprodukovaných statků a služeb v té které národní ekonomice. HDP tedy měří peněžní hodnotu statků a služeb vytvořených za dané údobí na daném území (v rámci formální ekonomiky). Třebaže jde o exaktní ekonomický pojem, resp. indikátor, má koncept ekonomického růstu zároveň řadu historických a hodnotových souvislostí. Od 18. století, kdy se poprvé výrazněji objevuje víra v pokrok, je totiž součástí této vize světlých zítřků nárůst materiálního blahobytu, zprostředkovaný vědou, technikou a později průmyslovou výrobou (Bronck 1998). Ačkoliv klasičtí ekonomové, jako byli Adam Smith či David Ricardo, se domnívali, že ekonomický růst jednou skončí, dnešní ekonomie si otázku konce růstu explicitně neklade, implicitně tak předpokládá, že růst bude pokračovat donekonečna.

Článek v plném znění v příloze .pdf (velikost 1,9 MB).

English Abstract: Economic Growth and its Environmental and Social Implications. This article summarizes current arguments for and against continued economic growth, emphasizing the current “enhanced effectiveness”, and “substitution of resources” discussion and ends with a brief introduction of the degrowth movement.

Citace: Johanisová, Naďa; Fraňková, Eva. Ekonomický růst a jeho environmentální a sociální souvislosti. In Geografické rozhledy, ročník 22 (2012/2013), č. 1/12-13, str. 6-8. www.geography.cz

Možná stačí zpomalit – 3. mezinárodní konference o nerůstu

Naďa Johanisová

Hnutí „degrowth“ či „decroissance“, které se zrodilo zhruba před deseti lety ve Francii a jehož třetí mezinárodní konference se uskutečnila v druhé polovině září v Benátkách, se pomalu, ale jistě zabydluje po celém světě. To však neznamená, že se dokázalo zcela oprostit od nekonkrétní řeči, jež teprve hledá jistotu názoru.

Omšelé bílé, jakoby krajkové paláce, kostely zrcadlící se v zelené vodě, elegantní černě lakované gondoly, trochu sen a trochu závrať. Žmoulám v ruce mapu a trochu nervózně se prodírám davy turistů. Je 19. září a za chvilku má kdesi v útrobách tohoto zvláštního města začít již třetí pětidenní konference o „nerůstu pro ekologickou udržitelnost a sociální spravedlnost“.

Lokalizace je nerůst

Najednou spatřím na zdi ručně nakreslený papír s obrázkem veselého šneka a šipkou – a mám vyhráno. Za chvíli už sedím ve starobylém secesním divadle a skrze sluchátka naslouchám projevům benátského primátora a vzápětí rektora zdejší vysoké školy, kteří vítají sedm set osmdesát účastníků z téměř padesáti zemí světa. Mikrofon pak předají autorce knihy Dávné budoucnosti (Ancient Futures: Learning from Ladakh, 1991; česky 1996), Heleně Norberg-Hodgeové. Tato paní, která dlouho žila v indickém Ladakhu, už řadu let píše a přednáší o negativním dopadu globalizace nejen na tradiční kultury. Její řešení? Proti ekonomické globalizaci staví ekonomickou lokalizaci: snahu propojit místní producenty s místními spotřebiteli a znovu oživit koloběhy, které lidi propojují navzájem i s místem, v kterém žijí. V závěru optimisticky hovoří o tom, že v Británii je již sedm tisíc farmářských trhů. „Musíme se přesunout od konceptu ideálního růstu, který vede ke vzniku stále větších firem se stále méně pracovními místy, k růstu skutečnému a smysluplnému: k rozvoji malých firem a rodinných farem,“ končí svůj projev a dodává: „Lokalizace a nerůst, to je vlastně totéž.“

Mikrofonu se chápe zakladatel mezinárodní sítě Transition Towns (Města přechodu): Rob Hopkins je mladý muž z anglického městečka Totnes, kde to před sedmi lety propuklo. Co? Iniciativy usilující o snížení energetické spotřeby a „resilienci“ – odolnost tváří v tvář očekávaným energetickým krizím. Jak to dělají? Tak například: pár lidí se dá dohromady a postupně si společně tepelně zaizolují své domovy. Existují ale i větší akce, třeba ve městě Bristol, které nedávno spustilo vlastní měnu s cílem podpořit místní podnikatele a posílit místní finanční toky. Hopkins tvrdí, že „stejní politici, kteří ohrožují přírodu, ohrožují i naši zaměstnanost a naše penze“, a radí: „Musíme si začít vyprávět nové příběhy.“ I on se domnívá, že města přechodu a nerůst je totéž.

Ženy, pračky, svoboda

Poslední přednášející je Serge Latouche. Charismatický prošedivělý muž, kulturní antropolog, kolem něhož se hned na začátku utvořil hrozen novinářů. Je zřejmě nejznámějším propagátorem nerůstu; jedna z jeho knížek, Malé pojednání o poklidném nerůstu (Petit traité de la décroissance sereine, 2007), vyšla letos i u nás. V dalších dnech bude jistou feministickou ekonomkou veřejně osočen, nejspíš nespravedlivě, že v rámci horování pro nerůst nepřeje ženám pračky, a tím jim bere svobodu. Teď však Latouche hovoří italsky a mně stávkují sluchátka. Zabořím se tedy hlouběji do pohodlného křesla a přemýšlím o tom, co to tedy vlastně je, ten nerůst…

Druhý den vplouvám naplno do pulsujícího života konference, která se teď odehrává v učebnách a na zahradě univerzity Iuav na březích hlavního kanálu. V poledne se venku objeví desítky stolů a dva stany se promění ve výdejny jídla, vařeného z místních biosurovin. Měli jsme si z domova dovézt talíř, příbor a hrnek, já je ale nemám, a tak platím euro a dostávám vše, navíc s ubrouskem i s úsměvem. Všude okolo se rojí mladí studenti, aktivisté, badatelé, včetně stovky dobrovolníků, kteří konferenci pomáhali organizovat. Téměř čtyřiceti procentům účastníků není ještě třicet let. Někteří diskutují, jiní si dávají po obědě siestu na dekách, rovněž dodaných organizátory. Záhy propadám kouzlu konference i italské bezprostřednosti. Co na tom, že mi zapomněli dát do papírové konferenční tašky plánek, co na tom, že křest knih se konal v italštině, ač měl být anglicky, co na tom, že nikdo neví, kde je Aula 3…

Hledám svůj workshop. Je velmi daleko, opět bloudím, a když už si zoufám, cestu mi ukáže zmrzlinář. Ve zšeřelém prostoru bývalého přístavního skladiště vymýšlí dvacítka mladých lidí z celého světa mezinárodní nerůstovou síť. Dohodnou se na společné stránce na Wikipedii, ba i na on-line časopisu, ale nakonec se rozhodnou oficiální mezinárodní síť nerozjíždět – cítí, že jim k tomu chybí legitimita. „Musíme lidem vysvětlit, že nerůst neznamená negativní růst. Je to pozitivní koncept, nemusíme se ho bát…“ říká v diskusi zapáleně mladá Francouzka.

Co je nerůst?

V přednášce o pár dní později se aktivista a badatel François Schneider pokusil nerůst definovat: „Je to široký pojem, naštěstí příliš široký, než aby se mohl stát ideologií,“ uvedl. „Růst se snaží pořád posunovat hranice. Stále zmnožuje naše potřeby. Nerůst, to je kolektivní demokratické rozhodnutí, že budeme méně konzumovat a více žít. Je to pochopení situace: zdroje docházejí, musíme se přizpůsobit. Je to také snaha o skutečnou demokracii: zkusme vytvořit instituce, které by byly skutečně dílem nás, občanů.“

Zní to krásně, ale stále ještě příliš obecně. Nořím se do benátských uliček a zvolna se procházím podél zapadlého kanálu. Nejsou tu turisté. V restauraci sedí spousta lidí, povídají si a smějí se. S jídlem se tu nespěchá. Nejdřív si dáte předkrm, pak primo piatto, pak secondo piatto… a na stole nesmí chybět karafa s vínem. Kupodivu tu lidé nejsou ani tlustí. Možná je to tím, že tu nejsou žádná auta. Nebo všemi těmi mosty se schůdky. Skoro nikde jsem tu neviděla stánky s fast food. Vlastně právě tady, v Itálii, se zrodilo hnutí „slow food“, které má ve znaku šneka. Možná prostě stačí trochu zpomalit…

Autorka přednáší ekologickou ekonomii na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně a je zakládající členkou Trastu pro ekonomiku a společnost.

Vyšlo v týdeníku A2.

„Poklidný nerůst“? Díky za pozvání, už něco mám

 Právě jsem smazal už druhou recenzi Malého pojednání o poklidném nerůstu. Je totiž těžké o tak zmatené knize napsat něco, co zmatené nebude. Ale zkusím to potřetí a naposled, protože čerstvě přeložená stostránková esej emeritního profesora politologie, filosofie a ekonomie Serge Latouche přece jen za prolistování stojí.

Autor je štiplavý jak čerstvý česnek a pachuti některých jeho postřehů se dlouho nezbavíte. Francouzi jsou papírově nejbohatší v historii – radost z toho mají tak velkou, že musí zobat rekordní množství prášků proti depresím. „Trvale udržitelný růst“ nebo „ekologicky šetrný turismus“ nejsou nic než veselé protimluvy. Z ekonomického růstu se stal fetiš – stačí, aby se jen drobně zpomalil, a společnost i státníci reagují manicky. Něco je blbě. Sám nevím co, a tak jsem doufal, že mi v tom Latouche udělá trochu jasněji. Jenomže ouha.

Celý příspěvek

Zelená řasa a hlemýžď

Opravdu si lidé myslí, že nekonečný růst na konečné planetě je možný? Jistě, naše planeta – naštěstí – není uzavřený systém. Přijímá nezbytnou solární energii. I kdybychom ji však využívali o poznání lépe než dnes, přijaté množství této energie zůstane omezené velikostí povrchu a nic to nezmění ani na rozsahu zásob surovin. Někteří ekonomové přesto tvríd: „Dokud bude slunce svítit, neexistuje žádné nevyhnutelné, vědecké‘ omezení rozvoje ekonomické aktivity na Zemi, samozřejmě vyjma ekologických katastrof, které může rozpoutat sama lidská činnost.“ A z toho dále vyvozují: „Jedinou nadějí na včasnou nápravu (špatného fungování) je ještě rychleji pokročit v pochopení a ovládání našeho životního prostředí, a tedy: ještě dále pokročit v umělém přetváření světa.“ Pouze růst nám svým způsobem umožní dopřát si luxus nerůstu. Celý příspěvek

Závislost na růstu

„Veškerá činnost obchodníků a tvůrců reklamy spočívá ve vytváření potřeb ve světě, který se hroutí pod vahou své produkce. To vyžaduje stále rychlejší oběh a spotřebu výrobků, a tedy stále větší produkci odpadů a stále větší význam zpracování těchto odpadů.“

Bernard MARIS Celý příspěvek