„Poklidný nerůst“? Díky za pozvání, už něco mám

 Právě jsem smazal už druhou recenzi Malého pojednání o poklidném nerůstu. Je totiž těžké o tak zmatené knize napsat něco, co zmatené nebude. Ale zkusím to potřetí a naposled, protože čerstvě přeložená stostránková esej emeritního profesora politologie, filosofie a ekonomie Serge Latouche přece jen za prolistování stojí.

Autor je štiplavý jak čerstvý česnek a pachuti některých jeho postřehů se dlouho nezbavíte. Francouzi jsou papírově nejbohatší v historii – radost z toho mají tak velkou, že musí zobat rekordní množství prášků proti depresím. „Trvale udržitelný růst“ nebo „ekologicky šetrný turismus“ nejsou nic než veselé protimluvy. Z ekonomického růstu se stal fetiš – stačí, aby se jen drobně zpomalil, a společnost i státníci reagují manicky. Něco je blbě. Sám nevím co, a tak jsem doufal, že mi v tom Latouche udělá trochu jasněji. Jenomže ouha.

Celý příspěvek

Reklamy