Udržitelný nerůst – definice, argumenty, otevřené otázky

Eva Fraňková, Glopolis, 2012

Naše ekonomiky jsou založeny na filozofii růstu, která čelí kritice pro nárůst spotřeby a zároveň omezené zásoby nerostných surovin, jejichž nedostatek bude růst časem limitovat. Zhruba od roku 2000 se zejména ve Francii, Itálii, Španělsku a dalších zemích formuje snaha o hledání jiných scénářů fungování ekonomiky a společnosti, které by na nekonečném ekonomickém růstu nebyly závislé. Začalo se tak rozvíjet hnutí udržitelného nerůstu (sustainable degrowth). Nerůst lze stručně definovat jako „sociálně spravedlivé postupné snižování produkce a spotřeby, které zvyšuje lidskou spokojenost a zlepšuje ekologické podmínky na lokální i globální úrovni, v krátkodobém i dlouhodobém horizontu.“

Udržitelný nerůst – definice, argumenty, otevřené otázky (PDF, 213 KB) ke stažení.

Reklamy

Jan Keller: Konec růstu a rozklad levice

Slavomír Durkaj: Vo výstavbe (2012), k vidění na výstavě StartPoint: Prize for Emerging Artists v pražském Doxu do 8. října 2012.

Slavomír Durkaj: Vo výstavbe (2012), k vidění na výstavě StartPoint: Prize for Emerging Artists v pražském Doxu do 8. října 2012.

Kritika ekonomického růstu, jeho neudržitelnosti a jeho škodlivých dopadů na přírodu patří od přelomu šedesátých a sedmdesátých let 20. století k hlavním tématům ekologicky inspirovaných myslitelů. Tato kritika ukazuje hlubokou iracionalitu ekonomického systému, který si namlouvá, že v omezeném prostředí je možno růst neomezeně. Na tomto zjevném nesmyslu je vystavěna celá konstrukce standardního ekonomického myšlení. Kritika růstu však vyjevuje také nemalou míru čirého idealismu, ba přímo naivity těch, kdo proti růstu brojí. Jako kdyby si neuvědomovali, co všechno je s expanzí ekonomiky spojeno a k čemu všemu by její přerušení vedlo.

Celý příspěvek

Jak to vidí Jan Keller – O knize „Malé pojednání o poklidném nerůstu“

Hovořili jsme o knize „Malé pojednání o poklidném nerůstu“. Co při jejím čtení zaujalo sociologa a publicistu Jana Kellera? Probírali jsme ekologii, zájmy různých skupin společnosti a také masovou spotřební kulturu.

Celý příspěvek

Semináře zelených ekonomických alternativ

Dovolujeme si Vás pozvat na dva semináře s názvem „Indikátory trvalé udržitelnosti a cesty k ekonomice ustáleného stavu“ a „Otevřený prostor 2013 – Růst či nerůst?“, jež na konci ledna pořádá na Sluňákově u Olomouce o.s. Trast pro ekonomiku a společnost. Oba semináře, jež na sebe volně navazují, jsou určeny všem zájemcům a zájemkyním, kteří by rádi společně diskutovali nad problematikou ekonomického růstu a jeho alternativ – a to nejen z hlediska ekonomického, ale také v souvislostech sociálních a environmentálních.

1. Jednodenní diskusní seminář se Saamahem Abdallahem, pracovníkem britského think tanku New Economics Foundation (NEF), na téma:

 Indikátory trvalé udržitelnosti a cesty k ekonomice ustáleného stavu

KDY: Seminář proběhne ve středu 30. ledna 2013 (tlumočení zajištěno)

KDE: Sluňákov – Centrum ekologických aktivit města Olomouc, Horka nad Moravou

Saamah Abdallah pracuje v NEF od roku 2006 a zabývá se otázkami spjatými s ekonomickým růstem a jeho udržitelnými alternativami a indikátory trvalé udržitelnosti a společenského pokroku. Spolupodílel se na vzniku publikace NEF „The Great Transition“, která navrhuje konkrétní kroky k přechodu na nerůstovou ekonomiku.

2. Seminář ve formátu otevřený prostor (open space):

 Otevřený prostor 2013 – Růst či nerůst?

Tématem budou alternativy ekonomického růstu a hostem ekologický ekonom Christian Kerschner, výzkumník z  Universidad Autonoma de Barcelona, kde se zabývá ropným zlomem, ekonomikou ustáleného stavu (steady state economics) a konceptem udržitelného nerůstu (degrowth) a přístupy k technologiím.

Co je „udržitelný nerůst“ či ekonomika ustáleného stavu a kdo, kdy a jak o něj usiluje? Je či není růst nutný pro prosperitu a je či není jeho jedinou alternativou krach ekonomiky? Jaké jsou hlavní důvody, proč se udržitelným nerůstem ve vší vážnosti zabývat? Existují funkční makroekonomické modely udržitelného nerůstu či případy fungujících nerůstových ekonomik? Jak se nerůstové paradigma vyrovnává s problémem zaměstnanosti?

KDY: 30. ledna (večer) – 3. února (ráno) 2013 (tlumočení zajištěno)

KDE: Sluňákov – Centrum ekologických aktivit města Olomouc

Oba semináře jsou placené a s omezeným počtem účastníků, cena zahrnuje náklady na ubytování, stravné, pronájem prostor a částečně lektorné.

Seminář „Indikátory trvalé udržitelnosti a cesty k ekonomice ustáleného stavu“ organizuje Trast pro ekonomiku a společnost (TES, Brno) ve spolupráci s Katedrou environmentálních studií FSS MU a Centrem pro otázky životního prostředí Karlovy univerzity. Seminář „Otevřený prostor: Růst či nerůst?“ organizuje TES ve spolupráci s Ekumenickou akademií Praha, Katedrou environmentálních studií FSS MU a Centrem pro otázky životního prostředí Karlovy univerzity. Seminář podpořily Ostrovní-Elektrárny.cz. Organizaci semináře garantují Naďa Johanisová a Stanislav Kutáček.

Podrobný program a přihlášky na stránkách Trastu pro ekonomiku a společnost: www.thinktank.cz, případně u Nikoly Fouskové, u níž je možné se zároveň registrovat: openspace@thinktank.cz, tel: 603 863 351.

Ekonomický růst a jeho environmentální a sociální souvislosti

Naďa Johanisová, Eva Fraňková, č. Geografické rozhledy

Zatímco ekonomové, politici a novináři mnohdy chápou ekonomický růst jako jednoznačně pozitivní, sílí zároveň proud, který jej zpochybňuje jako žádoucí cíl směřování společnosti. Z růstového směřování však není snadné bez problémů vystoupit. Získávání zdrojů pro další výrobu a spotřebu má přitom stále znepokojivější dopady v environmentální i sociální oblasti. Cílem článku je shrnout hlavní přínosy a problémy ekonomického růstu a poskytnout tak podklady pro kritickou diskusi o ekonomickém růstu ve výuce.

Co je ekonomický růst? Ačkoliv se jedná o jedno z nejskloňovanějších slov dneška, řada lidí neví, co pojem ekonomický růst znamená. Běžně bývá ekonomický růst definován jako meziroční nárůst velikosti ukazatele hrubý domácí produkt (HDP), který měří finální (tj. bez meziproduktů) celkovou finanční hodnotu vyprodukovaných statků a služeb v té které národní ekonomice. HDP tedy měří peněžní hodnotu statků a služeb vytvořených za dané údobí na daném území (v rámci formální ekonomiky). Třebaže jde o exaktní ekonomický pojem, resp. indikátor, má koncept ekonomického růstu zároveň řadu historických a hodnotových souvislostí. Od 18. století, kdy se poprvé výrazněji objevuje víra v pokrok, je totiž součástí této vize světlých zítřků nárůst materiálního blahobytu, zprostředkovaný vědou, technikou a později průmyslovou výrobou (Bronck 1998). Ačkoliv klasičtí ekonomové, jako byli Adam Smith či David Ricardo, se domnívali, že ekonomický růst jednou skončí, dnešní ekonomie si otázku konce růstu explicitně neklade, implicitně tak předpokládá, že růst bude pokračovat donekonečna.

Článek v plném znění v příloze .pdf (velikost 1,9 MB).

English Abstract: Economic Growth and its Environmental and Social Implications. This article summarizes current arguments for and against continued economic growth, emphasizing the current “enhanced effectiveness”, and “substitution of resources” discussion and ends with a brief introduction of the degrowth movement.

Citace: Johanisová, Naďa; Fraňková, Eva. Ekonomický růst a jeho environmentální a sociální souvislosti. In Geografické rozhledy, ročník 22 (2012/2013), č. 1/12-13, str. 6-8. www.geography.cz

Možná stačí zpomalit – 3. mezinárodní konference o nerůstu

Naďa Johanisová

Hnutí „degrowth“ či „decroissance“, které se zrodilo zhruba před deseti lety ve Francii a jehož třetí mezinárodní konference se uskutečnila v druhé polovině září v Benátkách, se pomalu, ale jistě zabydluje po celém světě. To však neznamená, že se dokázalo zcela oprostit od nekonkrétní řeči, jež teprve hledá jistotu názoru.

Omšelé bílé, jakoby krajkové paláce, kostely zrcadlící se v zelené vodě, elegantní černě lakované gondoly, trochu sen a trochu závrať. Žmoulám v ruce mapu a trochu nervózně se prodírám davy turistů. Je 19. září a za chvilku má kdesi v útrobách tohoto zvláštního města začít již třetí pětidenní konference o „nerůstu pro ekologickou udržitelnost a sociální spravedlnost“.

Lokalizace je nerůst

Najednou spatřím na zdi ručně nakreslený papír s obrázkem veselého šneka a šipkou – a mám vyhráno. Za chvíli už sedím ve starobylém secesním divadle a skrze sluchátka naslouchám projevům benátského primátora a vzápětí rektora zdejší vysoké školy, kteří vítají sedm set osmdesát účastníků z téměř padesáti zemí světa. Mikrofon pak předají autorce knihy Dávné budoucnosti (Ancient Futures: Learning from Ladakh, 1991; česky 1996), Heleně Norberg-Hodgeové. Tato paní, která dlouho žila v indickém Ladakhu, už řadu let píše a přednáší o negativním dopadu globalizace nejen na tradiční kultury. Její řešení? Proti ekonomické globalizaci staví ekonomickou lokalizaci: snahu propojit místní producenty s místními spotřebiteli a znovu oživit koloběhy, které lidi propojují navzájem i s místem, v kterém žijí. V závěru optimisticky hovoří o tom, že v Británii je již sedm tisíc farmářských trhů. „Musíme se přesunout od konceptu ideálního růstu, který vede ke vzniku stále větších firem se stále méně pracovními místy, k růstu skutečnému a smysluplnému: k rozvoji malých firem a rodinných farem,“ končí svůj projev a dodává: „Lokalizace a nerůst, to je vlastně totéž.“

Mikrofonu se chápe zakladatel mezinárodní sítě Transition Towns (Města přechodu): Rob Hopkins je mladý muž z anglického městečka Totnes, kde to před sedmi lety propuklo. Co? Iniciativy usilující o snížení energetické spotřeby a „resilienci“ – odolnost tváří v tvář očekávaným energetickým krizím. Jak to dělají? Tak například: pár lidí se dá dohromady a postupně si společně tepelně zaizolují své domovy. Existují ale i větší akce, třeba ve městě Bristol, které nedávno spustilo vlastní měnu s cílem podpořit místní podnikatele a posílit místní finanční toky. Hopkins tvrdí, že „stejní politici, kteří ohrožují přírodu, ohrožují i naši zaměstnanost a naše penze“, a radí: „Musíme si začít vyprávět nové příběhy.“ I on se domnívá, že města přechodu a nerůst je totéž.

Ženy, pračky, svoboda

Poslední přednášející je Serge Latouche. Charismatický prošedivělý muž, kulturní antropolog, kolem něhož se hned na začátku utvořil hrozen novinářů. Je zřejmě nejznámějším propagátorem nerůstu; jedna z jeho knížek, Malé pojednání o poklidném nerůstu (Petit traité de la décroissance sereine, 2007), vyšla letos i u nás. V dalších dnech bude jistou feministickou ekonomkou veřejně osočen, nejspíš nespravedlivě, že v rámci horování pro nerůst nepřeje ženám pračky, a tím jim bere svobodu. Teď však Latouche hovoří italsky a mně stávkují sluchátka. Zabořím se tedy hlouběji do pohodlného křesla a přemýšlím o tom, co to tedy vlastně je, ten nerůst…

Druhý den vplouvám naplno do pulsujícího života konference, která se teď odehrává v učebnách a na zahradě univerzity Iuav na březích hlavního kanálu. V poledne se venku objeví desítky stolů a dva stany se promění ve výdejny jídla, vařeného z místních biosurovin. Měli jsme si z domova dovézt talíř, příbor a hrnek, já je ale nemám, a tak platím euro a dostávám vše, navíc s ubrouskem i s úsměvem. Všude okolo se rojí mladí studenti, aktivisté, badatelé, včetně stovky dobrovolníků, kteří konferenci pomáhali organizovat. Téměř čtyřiceti procentům účastníků není ještě třicet let. Někteří diskutují, jiní si dávají po obědě siestu na dekách, rovněž dodaných organizátory. Záhy propadám kouzlu konference i italské bezprostřednosti. Co na tom, že mi zapomněli dát do papírové konferenční tašky plánek, co na tom, že křest knih se konal v italštině, ač měl být anglicky, co na tom, že nikdo neví, kde je Aula 3…

Hledám svůj workshop. Je velmi daleko, opět bloudím, a když už si zoufám, cestu mi ukáže zmrzlinář. Ve zšeřelém prostoru bývalého přístavního skladiště vymýšlí dvacítka mladých lidí z celého světa mezinárodní nerůstovou síť. Dohodnou se na společné stránce na Wikipedii, ba i na on-line časopisu, ale nakonec se rozhodnou oficiální mezinárodní síť nerozjíždět – cítí, že jim k tomu chybí legitimita. „Musíme lidem vysvětlit, že nerůst neznamená negativní růst. Je to pozitivní koncept, nemusíme se ho bát…“ říká v diskusi zapáleně mladá Francouzka.

Co je nerůst?

V přednášce o pár dní později se aktivista a badatel François Schneider pokusil nerůst definovat: „Je to široký pojem, naštěstí příliš široký, než aby se mohl stát ideologií,“ uvedl. „Růst se snaží pořád posunovat hranice. Stále zmnožuje naše potřeby. Nerůst, to je kolektivní demokratické rozhodnutí, že budeme méně konzumovat a více žít. Je to pochopení situace: zdroje docházejí, musíme se přizpůsobit. Je to také snaha o skutečnou demokracii: zkusme vytvořit instituce, které by byly skutečně dílem nás, občanů.“

Zní to krásně, ale stále ještě příliš obecně. Nořím se do benátských uliček a zvolna se procházím podél zapadlého kanálu. Nejsou tu turisté. V restauraci sedí spousta lidí, povídají si a smějí se. S jídlem se tu nespěchá. Nejdřív si dáte předkrm, pak primo piatto, pak secondo piatto… a na stole nesmí chybět karafa s vínem. Kupodivu tu lidé nejsou ani tlustí. Možná je to tím, že tu nejsou žádná auta. Nebo všemi těmi mosty se schůdky. Skoro nikde jsem tu neviděla stánky s fast food. Vlastně právě tady, v Itálii, se zrodilo hnutí „slow food“, které má ve znaku šneka. Možná prostě stačí trochu zpomalit…

Autorka přednáší ekologickou ekonomii na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně a je zakládající členkou Trastu pro ekonomiku a společnost.

Vyšlo v týdeníku A2.

Otevřený prostor 2013: Růst či nerůst?

Zveme vás na seminář o souvislostech ekonomického růstu. Co je vlastně ekonomický růst?  Je či není růst nutný pro prosperitu a je jeho alternativou krach ekonomiky?  Co je „udržitelný nerůst“ a kdo, kde a jak o něj usiluje? Jak jej realizovat v praxi?  Jak růst či nerůst souvisí se zaměstnaností, s energetikou, s rozvojem třetího světa, s lokalizací ekonomiky, se sociálním podnikáním a družstevnictvím? Všichni účastníci budou zároveň i lektory (metoda diskuse open space čili otevřený prostor), cílem je hledání nových přístupů a pohledů v časech ekologické a hospodářské krize. Seminář je určen pro akademiky, praktiky, studenty, členy nevládních organizací, státní správy a samospráv, podnikatele, novináře a všechny, kdo se o tuto problematiku zajímají. Uvítáme, když budete prezentovat realizované či zamýšlené projekty (své nebo i ty, o kterých víte). Sborníky z minulých ročníků, kde je podrobně popsána forma semináře a zaznamenány příspěvky účastníků, jsou dostupné zde.

Hostem semináře bude Christian Kerschner, ekologický ekonom  z Universidad Autonoma de Barcelona. Mezi jeho témata patří ropný zlom, ekonomika ustáleného stavu a koncept nerůstu,  otázka ekonomického měřítka a přístupy k technologiím. Tlumočení zajištěno.

Přihláška ke stažení [PDF, DOC], případně na požádání pošleme elektronickou či tištěnou verzi. Součástí přihlášky je stručný motivační dopis: odpověď na otázky  co od semináře očekáváte a jaké téma/otázku/ projekt byste rádi na semináři prezentovali či diskutovali. Přihlášky zasílejte na e-mailovou adresu openspace@thinktank.cz.

Přihlášky přijímáme do pondělí 14. ledna 2013, během následujícího týdne (do 20. ledna) vás vyrozumíme,  zda jsme vás na seminář vybrali (počet účastníků je omezen na 25) a požádáme o zaplacení nevratné zálohy. Účastnický poplatek bude 2000–2600 Kč, podle vašich možností, a zahrnuje ubytování a stravu. V odůvodněných případech můžeme poskytnout slevu na účastnickém poplatku, prosíme uveďte v takovém případě zdůvodnění v přihlášce (možnost zejména pro mimopražské studenty). Cestovné nehradíme.

Více o Centru ekologických aktivit města Olomouc Sluňákov, kde budeme ubytování:  http://www.slunakov.cz.

30. ledna – 3. února 2013  (středa večer až neděle ráno), Ekocentrum Sluňákov, Olomouc.

Leták A4 ke stažení [JPG 2 229 kB]

Něco navíc – seminář o možnostech a bariérách přechodu na ekonomiku bez růstu a o indikátorech, které by mohly nahradit HDP

Semináři Otevřený prostor: Růst či nerůst? bude předcházet 30. ledna tamtéž jednodenní setkání se Saamahem Abdallahem z britské New Economics Foundation  o možnostech a bariérách přechodu na ekonomiku bez růstu a o indikátorech, které by mohly nahradit HDP. V případě, že máte zájem (zatím nezávazný) se semináře zúčastnit, vyznačte to prosím v přihlášce. Pošleme Vám ještě podrobnější informace. U semináře počítejte s poplatkem  500 Kč (včetně noclehu z 29. na 30. ledna) či 200 Kč (bez noclehu).

__________________________________________________________

Seminář Otevřený prostor: Růst či nerůst? organizuje Trast pro ekonomiku a společnost ve spolupráci s Ekumenickou akademií Praha, Katedrou environmentálních studií FSS MU a Centrem pro otázky životního prostředí Karlovy univerzity. Seminář podpořily Ostrovní-Elektrárny.cz. Organizaci semináře garantují Naďa Johanisová a Stanislav Kutáček. Více informací o semináři žádejte u Nikoly Fouskové (tel: 603 863 351), případně pište na: openspace@thinktank.cz  či na Trast pro ekonomiku a společnost, Dvořákova 13, 602 00 Brno.

Naďa Johanisová: Hrnečku, dost?

Za jeden z klíčových uzlů v dnešním klubku problémů  k rozpletení považuji (vedle odpoutání se od destruktivní vize nekonečného růstu na konečné planetě) rozlousknutí oříšku tvorby  peněz a úroku.

Ačkoliv to z české kotliny nemusí být vždy patrné, žijeme v přelomové době, kdy se pod mnoha tlaky naráz  (jmenujme jen vyčerpání levných fosilních paliv,  finanční krizi, rozevírání nůžek mezi chudými a bohatými, je tu však nadále méně nápadný drak krize ekologické se svými mnoha hlavami) hroutí víra v západní osvícenský projekt, který sliboval  neomezené bohatství – a s ním spojené štěstí – pro všechny.  V době,  kdy jsou změny  složitého systému, v němž žijeme, nepředvídatelné a stále rychlejší,  není snadné byť i jen formulovat vizi budoucnosti, natož cestu k realizaci této vize, jak upozorňuje i  Michal Komárek ve svém příspěvku v této  rubrice.

Soustředím  se proto na jeden problém, který mě trápí nejvíc,  a o kterém  se stále povětšinou mlčí.

Je to problém, který bychom mohli  stručně označit jako Hrnečku, vař! Tak jako mamince a dcerce  ve známé  pohádce, i nám se zdá, že jsme objevili způsob, jak  toho produkovat stále více, aniž bychom se museli příliš namáhat, a teprve nyní, když se kaše(v podobě materiálního blahobytu, ale i stále narůstajích „externalit“, zmíněných výše)  valí po ulicích a leckdo se v ní už utopil či právě dusí,  nám začíná docházet, že nám chybí heslo. Neumíme říct „Hrnečku dost“.

Samozřejmě, že elity,  které ovlivňují  veřejné mínění,  v neomezený ekonomický růst většinou  nadále věří, kaši spokojeně konzumují  a nemyslí si, že máme problém.  To se ale může změnit, a je to jedna ze změn, ve kterou doufám v nejbližších patnácti letech.  Pokud ale skutečně začneme přemýšlet o tom,  jak přestat produkovat stále více a pokusit se o udržitelnou a férovou ekonomiku ustáleného stavu  (jak o ní dnes hovoří např. ekologický  ekonom Herman Daly, a jak ji už kdysi nastínil anglický myslitel  John Stuart Mill), zjistíme,  že naše civilizace je  na ekonomickém růstu nepříjemně  závislá.  Jsme závislí na produkci stále více produktů a  služeb, na stále více peněžních transakcích.  Nejenom proto,  že  na nich závisí zaměstnanost (to by se možná dalo řešit – navrhuje se např. zkrácení pracovní  doby,  možná by pomohl tzv. základní či občanský příjem)  a nejenom  proto, že se s  růstem  operuje jako s  kouzelnou pilulkou, která má řešit vše od sociálních po environmentální externality, které přitom  sama pomáhá vyostřovat.  Hlavní problém je skutečnost,  že  společnosti , včetné té naší, jsou k růstu tlačeny dluhovou pastí, ve které jsme se ocitli díky západnímu modelu bankovnictví.

Dokončení na stránkách Česko hledá budoucnost.

 

 

 

O inteligentnom raste

Tí osvietenejší, ktorí už pred destročiami pochopili, že (nekonečný) ekonomický rast v určitom okamihu prináša viac negatív, ako pozitív, prišli s myšlienkou zeleného rastu (green growth, smart growth). Zástancovia tejto ideológie úprimne veria, že ak odstránime negatívnu stránku ekonomického rastu (tj. rastúcu spotrebu neobnoviteľných prírodných zdrojov, rastúce odlesňovanie, rastúce emisie CO2, atď.), prestaneme postupne stále viac zaťažovať životné prostredie, ale „technologický rast“ zostane zachovaný. Pravdou však bohužiaľ je, že takýto prístup je skôr súčasťou, ako riešením problémov vyplývajúcich z ekonomického rastu.

„Poklidný nerůst“? Díky za pozvání, už něco mám

 Právě jsem smazal už druhou recenzi Malého pojednání o poklidném nerůstu. Je totiž těžké o tak zmatené knize napsat něco, co zmatené nebude. Ale zkusím to potřetí a naposled, protože čerstvě přeložená stostránková esej emeritního profesora politologie, filosofie a ekonomie Serge Latouche přece jen za prolistování stojí.

Autor je štiplavý jak čerstvý česnek a pachuti některých jeho postřehů se dlouho nezbavíte. Francouzi jsou papírově nejbohatší v historii – radost z toho mají tak velkou, že musí zobat rekordní množství prášků proti depresím. „Trvale udržitelný růst“ nebo „ekologicky šetrný turismus“ nejsou nic než veselé protimluvy. Z ekonomického růstu se stal fetiš – stačí, aby se jen drobně zpomalil, a společnost i státníci reagují manicky. Něco je blbě. Sám nevím co, a tak jsem doufal, že mi v tom Latouche udělá trochu jasněji. Jenomže ouha.

Celý příspěvek