Jak to vidí Jan Keller – O knize „Malé pojednání o poklidném nerůstu“

Hovořili jsme o knize „Malé pojednání o poklidném nerůstu“. Co při jejím čtení zaujalo sociologa a publicistu Jana Kellera? Probírali jsme ekologii, zájmy různých skupin společnosti a také masovou spotřební kulturu.

Prof. Jan Keller
Jako stipendista francouzské vlády absolvoval postupně šestiměsíční studijní pobyty na univerzitách v Bordeaux (1985), v Aix-en Provence (1988) a v Paříži na Sorbonně (1992). V roce 1992 obhájil na univerzitě v Brně habilitační práci o byrokratizaci státní správy v předrevoluční Francii.
V roce 1999 byl jmenován profesorem pro obor sociologie na Masarykově univerzitě v Brně.
Od roku 2000 působí jako profesor sociologie na Ostravské Univerzitě.
Přednáší obecnou sociologii, dějiny sociologie, sociologii organizace a byrokracie, dále se věnuje problematice sociální struktury, sociálního státu a společenským souvislostem ekologických problémů. Přednáší pravidelně na univerzitě v Lille, v rámci učitelské mobility přednášel na univerzitách v Poitiers, Trentu, Lodzi a Barceloně.

„Jak to vidí“ vysíláme od pondělí do pátku vždy v čase od 8:30 do 9:00 hodiny. (Přepis pořadu najdete na našich stránkách následující den, zvukový záznam do hodiny po odvysílání.)

Zita SENKOVÁ, moderátorka
——————–
Dobrý den. U poslechu Jak to vidí vás vítá Zita Senková. Dnes je naším hostem sociolog Jan Keller, profesor Ostravské univerzity.

Jan KELLER, sociolog, profesor Ostravské univerzity
——————–
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
——————–
Nedávno vyšel v češtině překlad knihy, kterou její autor Serge Latouche před 5 lety nazval Malé pojednání o poklidném nerůstu. Jaké myšlenky vás, pane profesore, zaujaly, co všechno souvisí s expanzí ekonomiky a k čemu všemu by její přerušení vedlo?

Jan KELLER, sociolog, profesor Ostravské univerzity
——————–
Ta debata o zhoubnosti růstu je vedena zhruba od 60. let 20. století. Těch argumentů proti růstu je tam celá řada. Ony se dost stereotypně opakují a myslím si, že v kostce to nejlépe shrnul jeden vynikající americký ekonom Kenneth Boulding, když prohlásil: „V možnost neomezeného růstu v omezeném prostředí může věřit buďto naprostý blázen, anebo ekonom.“ Ty výhrady proti růstu jsou velice průkazné a odvolávají se i na zákony termodynamiky a podobně. Bohužel se zapomíná, nakolik je naše civilizace na růstu závislá. Ono je to vidět právě v dnešní době, kdy procházíme světovou hospodářskou krizí a všude kolem můžeme vidět, co se stane, když ten růst je najednou zastaven, anebo dokonce dojde jako v některých zemích k poklesu. A ty důsledky jsou velice nepříjemné. Vůbec z toho zastavení růstu nevyplývá to, že si ekologové od zastavení růstu slibovali. Naopak vidíme, že celý ekonomický moderní systém je závislý na systému bankovnictví a pokud by mělo bankovnictví fungovat tak jako dosud, to znamená, pokud by mělo žít z úroků, tak musí firmám i domácnostem dávat půjčky a jak ty firmy, tak ty domácnosti musejí vydělávat stále více a více, aby byly schopny úvěry i s úroky platit. Pokud se nevymyslí nějaký jiný systém bankovnictví, a bez bankovnictví je ekonomika nepředstavitelná, tak je docela zbytečné spekulovat o tom, jak to bude krásné, když růst najednou zastavíme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
——————–
Jak by to vypadalo tedy bez ekonomického růstu? Je vůbec, pane profesore Kellere, možné nerůst ekonomicky?

Jan KELLER, sociolog, profesor Ostravské univerzity
——————–
Myslím si, že to možné je a že řada zemí, které se dostaly do hospodářských potíží, ukazuje, že skutečně růst lze odbourat, ovšem ty dopady jsou dost hrozivé. Ono se často zapomíná, že velká část demokratizace nejenom konzumu, ale demokratizace životní úrovně a demokratizace politické proběhla v těch ekonomicky vyspělých zemích teprve v zásadě v 30 letech po 2. světové válce a byla umožněna vysokým tempem růstu. Tehdy ty země dosahovaly 7, 9 % růstu a to umožnilo celé vrstvy společnosti vtáhnout o několik pater nahoru, což mělo obrovský demokratizační potenciál. Navíc to bylo doprovázeno spoustou financí, které šly do oblasti školství, takže ta společnost šla nahoru i technologicky, a jakmile ten růst zastavíme, tak si musíme uvědomit, že ti, kdo jsou nahoře ve společnosti, kdo jsou bohatí a vlivní a mají určité mocenské páky, tak nebudou solidární se zbytkem společnosti a neřeknou – ekonomika klesla o 5 %, tak my si 5 % ubereme. Jakmile se ten koláč začne zmenšovat, tak ti, kteří mají páky, jak prosadit své zájmy, si prostě budou chtít brát z koláče stále větší a větší díl, takže uskrovnění se zastavení růstu se bude týkat pouze těch, kteří jsou dole a uprostřed společnosti.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
——————–
Znamená to tedy, že by došlo k polarizaci společnosti.

Jan KELLER, sociolog, profesor Ostravské univerzity
——————–
Myslím si, že to je jedna z těch četných paradoxů. V podstatě o ekologii a ekologických problémech se začalo mluvit v době, kdy sociální problémy výrazně ustoupily a ty vyspělé společnosti v 60., 70. letech si myslely, že přetrvávající sociální problémy jsou jenom nějakým přežitkem, který ještě dobíhá z minulosti, že už není třeba o nich příliš mluvit, protože ony byly relativně skutečně nepatrné a ta pozornost se mohla zaměřit na otázky třeba životního prostředí. Ale jakmile by došlo k prudkému zabrzdění růstu, tak se znovu vynoří sociální problémy a sociálně polarizovaná společnost má úplně jiné starosti, než řešit ochranu přírody a krajiny.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
——————–
Jak vidíte další důsledky zastavení růstu, jaké vrstvy společnosti nejvíce postihne nebo postihuje?

Jan KELLER, sociolog, profesor Ostravské univerzity
——————–
Především to budou střední vrstvy, protože velká část středních vrstev je navázána na fungování veřejného sektoru, školství, zdravotnictví, kultura, sociální práce a podobně. To znamená, zase když se kritizoval růst v 60. letech, tak si nikdo nedokázal představit, že by se někdy nedostávalo peněz na zajištění chodu veřejného sektoru. Bylo velice pohodlné kritizovat růst v době, kdy ekonomika vzkvétala a rok od roku šlo na financování veřejného sektoru více peněz. Jakmile se začne peněz nedostávat, vidíme to ostatně všude kolem sebe, tak ten, kdo první na to doplatí, bude právě veřejný sektor, tam se začne šetřit. Začne se šetřit na školách, na univerzitách, to znamená, zastavení růstu mimo jiné jako první poznají na vlastní kůži akademičtí kritikové růstu.

Dokončení na stránkách Českého rozhlasu 2.

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s