Naďa Johanisová: Hrnečku, dost?

Za jeden z klíčových uzlů v dnešním klubku problémů  k rozpletení považuji (vedle odpoutání se od destruktivní vize nekonečného růstu na konečné planetě) rozlousknutí oříšku tvorby  peněz a úroku.

Ačkoliv to z české kotliny nemusí být vždy patrné, žijeme v přelomové době, kdy se pod mnoha tlaky naráz  (jmenujme jen vyčerpání levných fosilních paliv,  finanční krizi, rozevírání nůžek mezi chudými a bohatými, je tu však nadále méně nápadný drak krize ekologické se svými mnoha hlavami) hroutí víra v západní osvícenský projekt, který sliboval  neomezené bohatství – a s ním spojené štěstí – pro všechny.  V době,  kdy jsou změny  složitého systému, v němž žijeme, nepředvídatelné a stále rychlejší,  není snadné byť i jen formulovat vizi budoucnosti, natož cestu k realizaci této vize, jak upozorňuje i  Michal Komárek ve svém příspěvku v této  rubrice.

Soustředím  se proto na jeden problém, který mě trápí nejvíc,  a o kterém  se stále povětšinou mlčí.

Je to problém, který bychom mohli  stručně označit jako Hrnečku, vař! Tak jako mamince a dcerce  ve známé  pohádce, i nám se zdá, že jsme objevili způsob, jak  toho produkovat stále více, aniž bychom se museli příliš namáhat, a teprve nyní, když se kaše(v podobě materiálního blahobytu, ale i stále narůstajích „externalit“, zmíněných výše)  valí po ulicích a leckdo se v ní už utopil či právě dusí,  nám začíná docházet, že nám chybí heslo. Neumíme říct „Hrnečku dost“.

Samozřejmě, že elity,  které ovlivňují  veřejné mínění,  v neomezený ekonomický růst většinou  nadále věří, kaši spokojeně konzumují  a nemyslí si, že máme problém.  To se ale může změnit, a je to jedna ze změn, ve kterou doufám v nejbližších patnácti letech.  Pokud ale skutečně začneme přemýšlet o tom,  jak přestat produkovat stále více a pokusit se o udržitelnou a férovou ekonomiku ustáleného stavu  (jak o ní dnes hovoří např. ekologický  ekonom Herman Daly, a jak ji už kdysi nastínil anglický myslitel  John Stuart Mill), zjistíme,  že naše civilizace je  na ekonomickém růstu nepříjemně  závislá.  Jsme závislí na produkci stále více produktů a  služeb, na stále více peněžních transakcích.  Nejenom proto,  že  na nich závisí zaměstnanost (to by se možná dalo řešit – navrhuje se např. zkrácení pracovní  doby,  možná by pomohl tzv. základní či občanský příjem)  a nejenom  proto, že se s  růstem  operuje jako s  kouzelnou pilulkou, která má řešit vše od sociálních po environmentální externality, které přitom  sama pomáhá vyostřovat.  Hlavní problém je skutečnost,  že  společnosti , včetné té naší, jsou k růstu tlačeny dluhovou pastí, ve které jsme se ocitli díky západnímu modelu bankovnictví.

Dokončení na stránkách Česko hledá budoucnost.

 

 

 

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s