Zelená řasa a hlemýžď

Opravdu si lidé myslí, že nekonečný růst na konečné planetě je možný? Jistě, naše planeta – naštěstí – není uzavřený systém. Přijímá nezbytnou solární energii. I kdybychom ji však využívali o poznání lépe než dnes, přijaté množství této energie zůstane omezené velikostí povrchu a nic to nezmění ani na rozsahu zásob surovin. Někteří ekonomové přesto tvríd: „Dokud bude slunce svítit, neexistuje žádné nevyhnutelné, vědecké‘ omezení rozvoje ekonomické aktivity na Zemi, samozřejmě vyjma ekologických katastrof, které může rozpoutat sama lidská činnost.“ A z toho dále vyvozují: „Jedinou nadějí na včasnou nápravu (špatného fungování) je ještě rychleji pokročit v pochopení a ovládání našeho životního prostředí, a tedy: ještě dále pokročit v umělém přetváření světa.“ Pouze růst nám svým způsobem umožní dopřát si luxus nerůstu.Hybris, zpupná nemíra vládce a vlastníka přírody, nahradila starodávnou moudrost spočívající v umění začlenit se do  rozumně využívaného životního prostředí. Poblouzněni rostoucím množstvím propadáme se do neudržitelnosti, a jsme zcela pod vlivem „terorismu složených úroků“. Je to jev, který bychom mohli nazvat teorémem zelené řasy.

V obrovském jezeře se jednoho dne usadila malá řasa, živená tím, že zemědělci na jeho březích nadměrně užívali chemické hnojivo. Velmi rychle roste, geometrickou řadou s kvocientem 2 za rok. Přesto se nikdo neznepokojuje. Dojde-li totiž ke dvojnásobnému přírůstku za rok, povrch jezera se pokryje řasou za třicet let. Avšak na konci dvacátého čtvrtého roku budou osídlena jen tři procenta povrchu. Lidé se opravdu značnou zneklidňovat až ve chvíli, kdy řasa pokryje polovinu povrchu. Od té doby totiž eutrofizace, tedy šíření dusíku a fosforu ve vodě, z kterého žije naše řasa, začne přímo ohrožovat život v jezeře. Nakonec může dojít k asfyxii, tedy udušení podvodního života. Přestože malé zelené řase trvalo několik desetiletí, než se rozšířila přes půlku hladiny, bude stačit jediný rok a řasa způsobí nenapravitelnou smrt jezerního ekosystému.

Dospěli jsme právě do okamžiku, kdy zelená řasa osídlila polovinu jezera. Nezačneme-li velmi rychle a důrazně jednat, nastane brzy snrt udušením. Západní člověk se vzdal umírněnosti a vsadil na geometrickou posloupnost, která řídí ekonomický růst. Pokud budeme uvažovat každoroční růst htubého národního produktu na hlavu o 3,5% (průměrný vývoj ve Francii mezi lety 1949 a 1959), za sto let dojde k jeho znásobení jedenatřicetkrát a za dvě století devět šedesát jedenkrát. Budeme-li počítat s desetiprocentním růstem, který momentálně vykazuje Čína, za sto let dospějeme ke znásobení číslem 736. Pokud bude růst dosahovat tří procent, HDP se za sto let znásobí dvacetkrát, za dvě stě let čtyřistakrát a za tři sta let osmitisíckrát. Kdyby růst automaticky vyvtvářel blahobat, žili bychom v součanosti už nějakou dobu v ráji. Hrozí nám však spíše peklo.

V této situaci musíme znovu objevit moudrost hlemýždě. Hlemýžď nás učí nejen potřebné pomalosti, ale dává ještě jednu důležitější lekci. Ivan Illich vysvětluje: „Hlemýžď si buduje křehkou architekturu své ulity tak, že přidává jeden po druhém stále širší závity, potom náhle přestane a začne pro změnu  ulitu stáčet opačným směrem. Je to proto, že další širší závit by šestnáckrát znásobil rozměr ulity. Hlemýždi by neprospěl, naopak by ho příliš zatížil. Veškerá další jeho činnost by sloužila pouze ke zmírnění obtíží, které by způsobilo toto zvětšení ulity nad limity dané jejím účelem. Dojde-li k překročení mezního bodu rozšiřování závitů, problémy související s nadměrným růstem se znásobují geometrickou řadou, zatímco biologické schopnosti hlemýždě mohou nanejvýš sledovat aritmetickou posloupnost. Tento rozchod hlemýždě s geometrickou posloupností, kterou si na začátku na nějakou dobu přisvojil, nám ukazuje, jak bychom mohli uvažovat o společnosti „nerůstu“, pokud možno poklidné a vstřícné.(pozn: Geometrická posloupnost může teoreticky fungovat i opačným směrem. „Nerůst představující 1 % ročně umožňuje ušetřit 25 % (produkce) za 29 let a 50 % za 69 let. Nerůst představující 2 % umožňuje ušetřit 50 % za 34 let, 64 % za 50 let a 87 % za 100 let“ (Paul Aries, op. cit., s. 90). Tato úvaha má zcela očividně především teoretickou platnost, abychom vyvrátili názor našich odpůrců, kteří nás obviňují z toho, že je chceme navrátit do doby kamenné. Nerůst nepochybně není mechanická inverze růstu, ale vytvoření autonomní společnosti, která bude jistě střídmější, a především vyváženější.“

Ukázka z knihy Serge Latouche “Malé pojednání o poklidném nerůstu“, jejíž český překlad vydalo nakladatelství Za Tratí.

 

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s